Vzpomínáte na školní zájezdy, kde se očekávala důstojnost, vzdělávání a občasné povzdechnutí nad historickými památkami? No, my jsme se s naší tlupou puberťáků vydali do Německa a Rakouska.

Den první: Therme Erding – obrovský termální komplex v Bavorsku Vyzkoušeli jsme úžasné koupání a dovádění v teplé vodě, adrenalinové skluzavky, vlnový bazén a někteří lenoši i línou řeku „Crazy river“.

Den druhý: Solné doly v Berchtesgadenu a Kehlsteinhaus neboli Orlí hnízdo Ve stylovém oblečku jsme na vláčku vyrazili do nitra hory. Trochu jsme si připadali jako Indiana Jones, jen místo ztracené archy jsme hledali sůl. Spoustu soli! A pak to přišlo. Skluzavky! Ano, čtete správně. V solných dolech se nechodí po schodech jako nějaký troškař. Tady se sjíždí po dřevěných skluzavkách, jenže bez vody. Některé z nás tak nadchly, že si je dali i vícekrát. A vyběhli tak svižně nahoru, že by i pan učitel tělocviku zíral. A co teprve projížďka po slaném jezeře, které dominuje tomuto podzemnímu království a které je tak tiché, že slyšíte i ty chipsy s příchutí mořské soli v břiše. Pokud hledáte originální zážitek, pak tyto doly jsou pro vás to „pravé solné“!

Cesta na Orlí hnízdo je zážitkem sama o sobě – nejdříve klikatá silnice s výhledy, pak tunel a výjezd zlatým, přesněji noblesním mosazným, výtahem na místo, kde se možná plánovaly věci, o kterých dnes raději moc nepřemýšlíme. Na samotném Orlím hnízdě nás zaujalo, jak je překvapivě malé. Čekali jsme něco většího, ale jedná se spíš o horskou chatu, kde měl Hitler relaxovat, ale prý tam moc nejezdil, možná se tam cítil jako pták, ale bez peří a moc velké publikum by zde také nevyvezl. Asi jsme rádi, že místo spojené s nejtemnějšími kapitolami dějin je teď jen turistickou atrakcí, kde si můžete dát řízek a pivo a pokochat se nádherným výhledem na Alpy.

Den třetí: jezero Kónigssee a Salzuburg

Na jezeře Kónigssee jsme pluli na elektrické lodi, tedy žádný hluk motoru a smradlavý kouř, jen ticho. I žáci zaregistrovali, že voda je nádherně čistá, smaragdově modrá a také dost studená. No a top zážitek přišel, když personál lodi vytáhl trubku. Nehodlal nám zahrál fanfáry, aby nás přivítal na palubě, ale zatroubil směrem ke skalám a po pár vteřinách se nám ozvala dokonale čistá ozvěna. Jeden šikula spočítal, jak daleko je naše loď od skály. Během projížďky jsme vystoupili na poloostrov se slavným kostelíkem sv. Bartoloměje, který se svými červenými střechami a kulatými věžičkami jako by vypadl z obrázkové knížky. Celá projížďka trvala tak akorát, abychom stihli pořídit milion fotek.

Z deštivé prohlídky Salcburku nás upoutala při prohlídce města barokní nádhera: katedrála, kostely, paláce a dominanta města – pevnost Hohensalzburg. Pak je tu samozřejmě Mozart, ten je v Salcburku všudypřítomný.

Narodil se tady a žil zde, ale je také na každé krabičce, magnetce, i na některých ponožkách. Mozartkugeln jsou tak slavné, že se prodávají i v Holešově (my neznalci pravé od nepravých nepoznáme). Jeden z žáků ze 7. A řekl:

„Paní učitelko, sem se vrátím, abych si to v klidu a bez deště prohlídl.“

Den čtvrtý: Mnichov

Do Mnichova jsme vyrazili za deště, ale vyčasilo se, i sluníčko vykouklo. Prohlídku jsme zahájili na Marienplatzu. Je to velké místo, kde holubi bojují o ty nejlepší drobky od turistů. Ve 12:00 jsme stáli před Starou radnicí s Glockenspiel – orlojem s tančícími figurkami. Pak nás čekala bavorská verze fitness - 306 schodů na věž sv. Petra s dechberoucím výhledem na celé město. No a na závěr: BMW Welt, Mnichov jako automobilová ikona. Zhlédli jsme nejnovější modely, nasedli na luxusní motorky, zkusili trenažér.

Mgr. Hana Hlobilová