Úsměv mámy, západ či východ slunce, zbarvení listí stromů na podzim, oblíbenou pohádku…….., to je jen zlomek nekonečného množství událostí, které můžeme každý den sledovat, aniž bychom si tuto výsadu uvědomovali. Jsou ale mezi námi tací, kteří toto nikdy neuvidí. Jejich zrakem je převážně sluch a hmat. Jsou to lidé s poškozeným zrakem.
V týdnu od 13. – 16. listopadu proběhl v naší družině projekt, kterým jsme si alespoň částečně přiblížili běžné životní situace, se kterými si nevidomí musí poradit. Děti si se zavázanýma očima vyzkoušely aktivity, odpovídající jejich každodenní náplni ve školní družině, jako třeba hraní si, stavění z kostek, kreslení, sebeobsluhu, pohyb po chodbách atd. V některých chvílích zjišťovaly, že se neobejdou bez pomoci. V tom případě měly k dispozici kamaráda, na kterého se mohly spolehnout.
Všímat si lidí kolem nás a nebýt lhostejní k těm, kteří nás potřebují, to byl cíl našeho projektu, protože nikdy nevíme, jestli i nás nepotká situace, kdy se bez pomoci neobejdeme.
Mezinárodní den nevidomých je věnován na památku výročí úmrtí zakladatele první školy pro nevidomé Valentina Haüy (1745-1822).
