Vážení učitelé, rodiče a milí spolužáci, jsme zde proto, abychom ukončili devět let, které jsme tady, na základní škole prožili.
Myslíme, že tyto roky nic a nikdo nenahradí, nikdy je znovu neprožijeme stejně. Většina z nás je zde na základní škole od první třídy, jiní přišli později, někteří zase odešli, ale vždy jsme se dokázali skamarádit.
Vzpomínáme na ten den, kdy jsme se všichni potkali v jedné třídě. Je hodně rozdílné, když jsme chodili do první třídy, a když chodíme do třídy deváté. V první třídě jsme byli všichni nejistí, co se s námi bude dít dalších devět let. Ted´ bychom tady nejraději všichni zůstali a nerozcházeli se. Víme, že nám bude moc smutno, jak po nás spolužácích, tak po učitelích.
Nezapomeneme na školní výlety, exkurze, a na jiné další akce. Když jsme jeli po České republice nebo třeba jen do Vídně, vždy jsme si to náramně užili. Myslíme, že srandu si musí každý udělat sám, a to my jsme vždy zvládli.
Také nemůžeme zapomenout na hlášky a vtípky, které se každou chvíli mezi námi vyskytovaly. V naší třídě jsme se sobě dokázali zasmát a nikdo to nebral s urážkou. Dokonce i naši učitelé kolikrát vyslovili takové hlášky, že se nešlo nezasmát.
Nikdy nikdo nebude vědět, co jsme jako třída zažili. Jak na prvním stupni, kdy jsme na sebe navzájem ,, práskali “, co šlo, tak na druhém stupni, kdy jsme se sebe zastávali. Po celých těch devět let jsme si na sebe hodně zvykli, dali jsme si přezdívky a bude těžké si odvyknout. Vždy jsme stáli při sobě a nikdy na sebe nezapomeneme.
Doufáme, že se po naší škole neprocházíme naposledy. Takže naše milá 2. Základní školo, děkujeme ti, za to co jsi pro nás udělala a zase někdy na shledanou.
žáci 9. A
